Co předcházelo našemu výstupu na Buzludžu? Návštěva nemocnice, prázdná nádrž, jogurt a překážková dráha.
Možná se ptáte, co jsme dělali v nemocnici. Naštěstí se nikomu nic nestalo a pouze jsme jeli s řidičem dodávky co rozváží oprané prádlo a zrovna s nama měl cestu do lokální nemocnice. Tohoto momentu jsme ovšek využili k vylekání ostatních týmů v závodu.
Po chvíli se naše cesty rozcházejí a my zase stopujeme. Zastavuje nám velká dodávka, řidič svojí lámanou angličtinou že jede pouze k dalšímu sjezdu z obchvatu, ale i přesto nasedáme. Když během těch pár chvil se zmiňujeme o závodu, a že se snažíme dohnat ostatní týmy, řidič beze slova mine vlastní odbočka a my tiše slavíme.
Po cestě řidič volá svému synovi aby nám dělal překladač a trochu víc si popovídáme. V půlce kopce se však objeví varování že zbývá pouze 30 km dojezdu. Do sedla pod monument to je míň jenže dodávka do kopce spotřebovávala tak třikrát tolik. Naštěstí se nám podařilo dostat až do sedla a řidičovi zůstaly 2 km dojezdu. Naštěstí cestu zpátky má z kopce dolů a nám na cestu dává dva kelímky jogurtu.
V sedle se nachází jedno jediné auto, za kterým okamžitě jdeme. Zjistujeme že jsme přišli včas a zrovna plánují jet nahoru a pak dál, tak se přidáváme a jedeme. To jsme ještě ale nevěděli co za prekazdovou dráhu nás čeká po cestě na vrchol.
