Po druhém dni jsme se vyšvihli z posledního místa mezi nejlepší.
Ale třetí den?
Ten předčil všechna naše očekávání.
Probouzíme se na schodech opuštěné benzínky v rumunských horách.Žádný hotel.
Žádná postel.
Jen batohy, únava a jediný cíl.
Dostat se co nejrychleji do Moldavska.Jenže Mistrovství ČR v autostopu není jen o rychlosti.
Je také o plnění úkolů.
Druhý splněný úkol: STOPAŘSKÁ VÝPOMOC.Pomáháme místnímu farmáři na jeho hospodářství.
Převážíme kozu.
Nico se s úsměvem pouští do dojení kozího mléka.
Já mezitím všechno zachycuji na 360° kameru.Farmář i jeho dcera jsou neuvěřitelně srdeční. Když zjistí, že stopujeme přes půl Evropy až do Rumunska, neváhají ani vteřinu a sami nás odvážejí blíž k hranicím.
Právě kvůli takovým lidem autostop milujeme. 
Jenže přichází další překážka…
Na hranicích zjišťujeme, že pěšky se přejít nedá.Čekáme na řidiče, který nás převeze jen pár set metrů přes hraniční přechod.
Naštěstí se opět potvrzuje, že štěstí přeje připraveným.
Jsme v Moldavsku!Míříme do Cahulu a odtud pokračujeme pěšky na konec výpadovky a pak díky ceduli s vlajkou a nápisem, kterého si všiml řidič jedeme až na kraj vesnice Holuboaia (kde žije česká komunita), kde plníme další úkol.
A právě tam přichází jeden z nejsilnějších okamžiků celého závodu.Potkáváme pána, který nám vypráví o své babičce z Čech, o českých jídlech, českých slovech i o tom, že na své kořeny nikdy nezapomněl.
Najednou jsme stovky kilometrů od domova… a přesto se cítíme skoro jako doma.
Rozhovor najdete později na sociálních sítích Nico Moro a na stránkách MČR v autostopu.Jenže tím náš den rozhodně nekončí.
V 19:20 naskakujeme do autobusu směr Bulharsko.Vypadá to jako jackpot.
A pak…
Tři hodiny čekání na hranicích.Důkladné kontroly.
Každá minuta znamená menší šanci stihnout povinnou 24hodinovou pauzu v rumunském Costinești.
Díky cestě ve vedrech už jdeme cítit a pasažéři to cítí a tak nás řidič sprchuje před busem a bereme si čistá trika.
Trochu potupné, ale pro závod člověk udělá mnohé.
Když autobus konečně vyráží, začínáme počítat čas.
A vychází to jen tak tak…
Řidič nás vysazuje.
Do cíle zbývá 3,4 kilometru.
Je 3:24 ráno.Limit pro nahlášení pauzy je 3:59.
Takže není čas přemýšlet.
Běžím.
Dobře… já běžím.
Nico, zkušený dálkový chodec, nasazuje své vražedné tempo rychlé chůze. A ještě to natáčí živě na kameru na FB.Po třech dnech bez pořádného spánku, po stovkách kilometrů, desítkách stopů, hranicích, kozách, autobusech i nekonečných přesunech sprintujeme nočním Costinești.
A pak…
3:57.Jsme tam!
Dvě minuty před limitem!Nico celý finiš živě vysílá na Facebook.
Když pak poprvé po třech dnech uléháme do opravdové postele, uvědomujeme si, co všechno jsme za jediný den prožili.
Ještě nedávno jsme byli úplně poslední.Dnes?
Patříme mezi TOP 7 posádek Mistrovství ČR v autostopu 2026!Tenhle den nám znovu připomněl jednu důležitou věc.
Dokud není cíl, není konec.
A právě proto nikdy nemá smysl vzdát se.
Děkujeme za každou zprávu, komentář, sdílení i podporu Richarda prostřednictvím posádky č. 2. Jedete tuhle cestu společně s námi. 
Co byste zvládali hůř vy?
Noc na schodech benzínky? Dojení kozy? Tříhodinové čekání na hranicích?
Nebo sprint o poslední dvě minuty?
