Stopování přes Maďorsko celkově nebylo jednoduché a naše taktika byla moc se tu nezdržovat a dostat se pryč. Samotné nás ale překvapilo, když se nám naskytla možnost splnit úkol.
Stoply jsme si fotografku Noru, která nás původně měla vést asi 5 km k dálnici. Když jsme ale zjistily, že jede fotit nedělní mši a to kupodivu (pokud jsme správně pochopily) Řecké katolické církve, tak jsme neváhaly a zeptaly se, jestli by nám mohl kněz požehnat naší cestě.
Nora se nadšeně usmála a řekla, že to nebude problém, že biskup si na nás chviličku najde.
U kostela už bylo narváno. Bylo vidět, že mše opravdu brzy začne. Chvíli jsme se s biskupem naháněly po kostele. Chvíli jsme ho hledaly vzadu, potom zase vepředu, potom zase vzadu. Sranda.
Nora biskupovi vysvětlila vše o naší prosbě a biskup souhlasil a dodal, že to uděláme před kostelem, ať to vidí i jeho ovečky.
Vzhledem k tomu, že požehnání bylo v maďarštině (asi), nemáme představu, co přesně říkal. Ale byl to silný moment. Člověk se cítil zvláštně dobře a klidně.
Požehnání biskup ukončil křížkem na čelo, udělaly jsme si fotku, se všemi se rozloučily a jedeme dál.
