To si takhle u moře stěžuju, jak si nás žádný řidič nehýčká, když nejsme v týmu dvě holky, žádná zmrzlina, žádné svačinky, žádné mňaminky, obídky, kafíčka…
Jakmile ale vyjíždíme na cestu zpět, vše se obrací do „normálu“.
Už baštíme sušené mango, třešně ze zahrádky, jogurtíky, kukuřici i oříšky. V kamionu bublá rychlovarka na kávičku a v ledničce je samozřejmě víc mňaminek pro Helču. Honza přeci spinkal, tak nemá nárok…
Jupiajej! Už je vše jak má být.





