V Maďarsku, před budapešťským okruhem, jsme na benzínové stanici potkali Etu. Zeptali jsme se jí, jestli by nás mohla vzít dál, ale ukázala na svůj batoh – také stopařka. Super, můžeme splnit poslední úkol.
Byla na návštěvě u přátel na venkově a teď mířila z vesnice u Budapešti domů. Říkala, že mohla jet vlakem, ale v takovém vedru mají vlaky vždy zpoždění a přestupy nejsou dobré. Pro ni stopování funguje mnohem lépe.
Domluvili jsme se, že pokud najdeme dostatečně velké auto, pojedeme společně.
Nemuseli jsme čekat dlouho, když přijel minibus. Judit a Sándor právě odvezli svých pět dětí na letní tábor a vraceli se domů s prázdným autem. Mohli nás všechny vzít až na druhou stranu Budapešti.
Vystoupili jsme na benzínové stanici v Tata a oni pak vzali Etu ještě o kus dál. Měli jsme krásnou konverzaci o cestování, pomáhání druhým a letních zážitcích.
